Nepatřím mezi zatvrzelé fanoušky Apple a iPhone stále nemám, ale musím říct, že v posledních letech rád jejich výrobky kupuji, protože jsou kvalitní a jejich ekosystém nemá konkurenci. To jak dokáže jakékoliv zařízení mezi sebou komunikovat a posílat si jednoduše soubory je geniální. Když má žena vyfotila na iPhone například obhlídky, mohl jsem si je jednoduše přes AirDrop (bezdrátově) poslat do notebooku nebo zobrazit na TV, ke které mám připojený Apple TV. Nevýhodou takové investice je poněkud vyšší cena a spousta produktů se může zdát i předražených, nicméně tomu tak není, zejména pokud vezmu v potaz dlouhé období pravidelných aktualizací (bezpečnost systému), udržitelnost hodnoty (Apple produkty si drží lépe cenu, než konkurence) nebo kvalitu zpracování.
Minulý rok jsem začal s profesionálním focením na zakázku a říkal jsem si, že se mi bude hodit velký náhledový monitor. U kamaráda, který fotí velké reklamy jsem se dozvěděl, že buď používá Macbook s tether přes kabel tzn. po zmáčknutí spouště se fotografie v RAWu okamžitě odesílá do notebooku nebo bezdrátový systém s připojením na menší náhledový monitor, který si drží u sebe klient a vidí i co vykonává fotograf (video village). Já vzhledem k tomu, že fotím na Sony jsem si zvykl používat s mobilním telefonem aplikaci Imaging Edge. Přes tu se mi do mobilu odesílají JPEG soubory ve slušném rozlišení a na náhled to stačí. Zároveň kvůli tomu nemusím k fotoaparátu připojovat žádné podružné zařízení. Mobilní telefon ale potřebuju sám používat jako mobilní telefon a chtěl jsem i větší displej pro náhled mojí práce. Začal jsem se tedy pokukovat po tabletu. Prvotně jsem zvažoval Android, ale vždy jsem našel nějaký neduh, navíc mám už Macbook a iPad by mi přinesl dodatečné funkce jako sidecar (externí monitor bezdrátově i přes kabel), rychlé sdílení souborů plus v případě zakoupení Apple Pencil i kreslení na velmi vysoké úrovni.
Začal jsem si tedy vybírat iPad a velmi rychle jsem zjistil, že mě Apple automaticky vedl k nejdražšímu modelu Pro s XDR displejem s 12.9” úhlopříčkou. Základní iPad je totiž levný jen v 64GB verzi, která může stačit dětem do školy, ale ne už mě pro práci. S úložištěm 256GB, pouzdrem a Apple Pencil 1 jsem se dostával na 18 000Kč včetně DPH. A i když je to svižný tablet, má obyčejný IPS Retina displej s obřími retro rámečky. Apple Pencil 1 se musí dobíjet přes konektor a nemá magnetické uchycení. A vlastně za ty peníze mi to přišlo jako retro. Mini, Air a Pro 11” v 256GB verzi vychází bez pera přibližně na 22-26 tisíc korun, takže jsem si raději ve výprodeji koupil to nejlepší a tím byl iPad Pro 12.9 M1.
Kdybych udělal kompromis, mohl bych se dostat do bodu, že bych ho časem nechtěl používat nebo bych si říkal proč jsem zbytečně šetřil peníze a teď mi něco chybí. Jak se říká “nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci”. K tabletu jsem si koupil odolné pouzdro Uniq Moven, které má skládací záda “origami”, takže se dá stavět do různých poloh a zároveň není těžké. Pár kamarádů udělalo “chybu” tím, že si koupili originální pouzdro s klávesnicí a touchbarem. I když to považuji za kvalitní produkt a skvěle se na tom píše, tablet tím ztratí výhody tabletu a tím je pro mě snadné uchopení do ruky a nízká váha. iPad s klávesnicí váží více, než Macbook a když už Macbook mám, nemám důvod z tabletu dělat notebook. A klávesnice bohužel nejde od zbytku pouzdra oddělat. Koupil jsem si tedy na psaní skvělou klávesnici MX Keys Mini od Logitech. Pro počítač doporučuji její větší verzi MX Keys.
Co se týče prvotního dojmu, hned po rozbalení jsem byl nadšený. Tablet je velký, XDR displej umí skutečně zobrazit HDR (splňuje základní podmínku mít jas až 1000 nitů) a černá je skutečně černá. Mini led podsvícení se stará o to, že oproti IPS displej netrpí na IPS bleed. S čím se můžete setkat při bílém textu na černém pozadí (například titulky u filmu) je tzv. glow, ale nepřijde mi to rušivé.
Tablet se s pouzdrem dobře přenáší v jedné ruce a při opření o tělo se na něj i skvěle kreslí. S kamarádem, který si kupoval iPad Pro ve stejnou dobu jsme se shodli na tom, že to není jako sedět u počítače, ale otevírá to v tvůrci nové myšlenky. Pencil 2 se magneticky přichycuje k tělu a bezdrátově se dobíjí. iPad Pro má 120Hz displej, kreslení je tedy bez viditelného zpoždění. Poklepáním na pero se mění jeho funkce (při kreslení se přepíná na gumování a naopak). Pero používám i na podepisování dokumentů.
Pro náhled fotografií jsem si nainstaloval dříve zmíněný Imaging Edge a musím říct, že to funguje skvěle a přijde mi, že aplikace se funkčně liší od verze, kterou mám v telefonu s Androidem. Jednodušeji se mi například vstupuje do galerie již vyfocených fotek. Odeslání jedné fotky z A7RIII trvá přibližně tři vteřiny a to i na vzdálenost kolem deseti metrů.
Na video jsem si zase nainstaloval aplikaci Monitor+, která mi ještě před rokem přišla nepoužitelná (vypadával signál, nešlo ovládat AF, platba probíhala přes čínské platební servery), ale na iPadu mi teď přijde skvělá. A7SIII zobrazuje obraz v LOG a Monitor+ umí zobrazit převodní LUT. Rozlišení náhledu mi přijde velmi slušné a mohu si do tabletu udělat i záznam. Zároveň ale nechci tvrdit, že by to mohlo nahradit náhledový monitor, ale když natáčím sám sebe pro účely tvorby YouTube videí nebo kurzů, je to perfektní pomocník. Kdykoliv si ho kamkoliv mohu umístit a mohu přes to nastavovat i kameru.
Zároveň jsem i zjistil, že řada plnohodnotných aplikací je na iPad za směšnou cenu oproti verzím pro počítače. Program na psaní scénářů Final Draft stojí ve slevě na počítače přes pět tisíc včetně DPH a na iPad 260Kč. Alternativa Photoshopu Affinity Photo v2 pro počítače ve slevě 1060Kč a pro iPad zase kolem 260Kč. Davinci Resolve pro počítače přes 8500Kč, na iPad 2390Kč. A takhle bych mohl pokračovat.
Největší brzdou iPadu je iPad OS. I když je 16 už slušně vymazlená a velmi dobře funguje s externím monitorem, má Stage Manager pro práci s plovoucími okny (multitasking), tak na něj nejsou aplikace, které bych očekával. Capture One s měsíčním předplatným je k smíchu a umí jen zlomek funkcí, co verze pro počítače a Lightroom je osekaný a ne úplně intuitivní. Vyvolání RAWu se základním nabarvením je tak pro mě nejlepší udělat na Macbooku a retuše pak v Affinity Photo v2 na tabletu. Affinity je totiž s pencilem bomba. Nastavil jsem si, že s prsty se mohu pohybovat pouze v prostředí a upravovat si velikost fotky, práci se štětci a textem mohu ale dělat pouze přes pencil. Retuše jsou rychlé a nesmírně zábavné. Zde opravdu platí cesta je cíl a proč si z té práce neudělat trochu i “hru”. 12.9” iPad s M1 a M2 má také jako jediný referenční režim, u kterého si můžete vypnout režimy pro úpravy barev a nastavit si barevný prostor.
V celkovém shrnutí se pro mě iPad stal externím orgánem a jeho pořízení nelituji. Jen tak si sednout a psát si myšlenkovou mapu, sepisovat si poznámky, fotit obhlídky a vytvářet si shotlist, vést online konzultace a nahrávat připomínky k videím… vše jde velmi snadno a jednoduše a působí to prostě dobře a na úrovni. iPad je navíc lehký a tenký, takže ho v klidu dám i do fotobatohu a mohu si ho brát sebou do práce nebo na workshopy.
A oproti papíru nešustí a displej je podsvícený, což je skvělé pro čtení scénářů a storyboardů.
Po půl roce používání iPadu jsem si k němu pořídil bezdrátový systém Hollyland Mars 4K.