Svět v hledáčku

Mobil dlouho platil za nouzové řešení. Dnes je to u určitého typu zakázek nástroj první volby a odmítat ho z principu znamená přidělávat si práci.

Vlajkový telefon má tři až čtyři objektivy s různým ohniskem — širokoúhlý, hlavní a teleobjektiv, často doplněné o hloubkový snímač. V praxi tedy nosíte v kapse sadu skel, mezi kterými přepnete ťuknutím, aniž byste cokoliv vyměňovali. Novější modely umí natáčet v LOG profilu, ovládat závěrku, ISO i vyvážení bílé ručně a některé nahrávají rovnou ve formátu, který otevřete v Resolve bez konverze.

To zásadní ale není záznam. Telefon je zároveň počítač. Materiál v něm rovnou sestříháte, obarvíte, doplníte titulky a odešlete na sítě — z jednoho zařízení a v terénu. U reportáže z akce, kde klient chce mít výstup ještě týž večer, je to rozdíl mezi hotovo a zítra.

Kdy tedy mobil ano: rychlý obsah na sítě, zákulisí, reportáž s okamžitým výstupem, druhá kamera v záběru, kam se velká nevejde, nebo situace, kde by profesionální technika budila pozornost. A kdy ne: všude tam, kde jde o hloubku ostrosti, práci ve tmě a barevnou shodu s dalšími kamerami.

Dynamický rozsah je jedna z nejdůležitějších vlastností kamery a zároveň číslo, kterému se nejvíc lže. Zjednodušeně řečeno jde o rozpětí mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem, které kamera dokáže zachytit v jednom záběru — tedy o to, kolik informace vám zůstane, když je ve scéně zároveň okno a stín.

Měří se ve stopách, stejně jako expozice. Každá stopa navíc znamená dvojnásobek množství světla. Kamera s dvanácti stopami tedy pokryje rozdíl 4096násobku jasu, kamera se čtrnácti už šestnáctitisícinásobek. Proto je i jedna stopa navíc znát.

Kde je horní hranice, je jasné — světlo se přepálí a je pryč. Potíž začíná dole ve stínech, protože tam se do obrazu vkrádá šum. A odsud plyne otázka, kterou si musí položit každý, kdo chce dynamický rozsah poctivě změřit: kdy je tmavý detail ještě použitelný a kdy už je to jen zrno? Právě na tuhle otázku neexistuje pro filmové kamery žádná závazná norma, a proto si každý výrobce může počítat po svém.

Jak se to vlastně měří. Používá se prosvícená testovací tabulka, nejčastěji DSC Labs Xyla 21, která má jednadvacet stupňů jasu, přičemž každý další je o stopu tmavší než předchozí. Natáčí se v úplně zatemněné místnosti, mírně mimo osu, aby do objektivu nelezly odlesky, a s pevně nastaveným vyvážením bílé. Expozice se nastaví tak, aby první políčko bylo schválně přepálené a druhé těsně na hraně. Pak už jen počítáte, kolik políček je od toho druhého směrem dolů rozeznat, než se ztratí v šumu.

Kde si čísla ověřit. Sám sleduji CineD, kde mají laboratoř a měří to poctivě přes softwarovou analýzu, ne od oka. Jejich hodnoty bývají nižší než ty od výrobců, ale právě proto se na ně dá spolehnout — používají ten přísnější práh a metodiku popisují otevřeně. Najdete tam i databázi kamer, takže si můžete dvě těla porovnat před nákupem.

Zajímavost 2: Existuje jeden trik, jak si stopu přidat zadarmo. Když natočíte ve 4K a odevzdáváte v plném HD, zmenšením obrazu se čtyři sousední pixely slijí do jednoho. Užitečný signál zůstane, ale šum je náhodný, takže se průměrováním částečně vyruší — a poměr signálu k šumu se zlepší. V praxi to dělá zhruba třetinu stopy. Je to další z důvodů, proč se vyplatí točit ve vyšším rozlišení, než v jakém odevzdáváte.

A nakonec to nejdůležitější: dynamický rozsah je jen jeden parametr z mnoha. Neříká nic o tom, jak kamera podává barvy, jak se chová přechod do přepalu nebo jak vypadá její šum. Levnější tělo mívá přechod do přepalu tvrdý, dražší plynulý — a to je rozdíl, který v žádné tabulce nenajdete, zato ho okamžitě uvidíte na tváři herce u okna.

Crop factor se vztahuje k velikosti snímacího čipu a uvádí, jak moc je snímací čip menší, než snímač kinofilmu o standardní velikosti 35mm (FF). Crop factor udává poměr mezi diagonálami snímacího čipu a kinofilmu, přičemž standardní crop faktor je 1,6x pro snímací čipy typu APS-C a 2x pro Micro Four Thirds.

Podle něj si můžeme vypočítat reálnou ohniskovou vzdálenost (laicky to, jak obraz bude široký nebo úzký), kterou budete mít s objektivem na našem zařízení. Vše se vypočítává podle full frame čipu (FF), který má crop factor 1x.

Crop factor může mít také vliv na hloubku ostrosti a perspektivu fotografie. Menší snímací čipy mají tendenci mít větší hloubku ostrosti a vypadat jako by byly scény zvětšeny, což může mít vliv na perspektivu a vizuální dojem.

Panasonic S5, Sony A7SIII V praxi to znamená, že pokud si koupím fotoaparát s Micro 4/3 čipem a k tomu objektiv s ohniskovou vzdáleností 14 – 42mm, tak reálná ohnisková vzdálenost nebude 14 – 42, ale 14*2 a 42*2 tzn. 28 – 84mm.

Příslušenství včetně samotného zařízení je ale všeobecně mnohem dražší. Zařízení s menším čipem jsou obecně menší a to platí i pro příslušenství. Objektiv, který musí pokrýt poloviční čip může být i o polovinu menší. Další výhodou je možnost využít celé spektrum objektivů s různými bajonety díky adaptérům. V takovém případě může mít objektiv i „lepší optické vlastnosti“, protože použijete pouze jeho středovou část.

Zajímavost 2: Při změně rozlišení může u některých zařízení dojít ke změně crop factoru (změna aktivní části čipu). Například Panasonic GH4 má ve Full HD rozlišení crop factor 2x a ve 4K rozlišení 2,3x.

Zajímavost 3: FF formát není největší.

Od roku 2013 je možné na menší čipy koupit adaptéry s optickým členem, které zmenší crop factor a dovolí objektivu propouštět více světla na čip. Nazývají se „speed booster“ a oficiálně je vyrábí společnost Metabones.

Speedbooster adaptér je optický adaptér určený pro použití s objektivy určenými pro full-frame fotoaparáty, které mají větší snímací čip. Adaptér slouží k připojení těchto objektivů na fotoaparáty s menšími snímacími čipy, např. s APS-C nebo Micro 4/3. Princip fungování Speedbooster adaptéru spočívá v tom, že adaptér přidává další optické prvky do cesty světla mezi objektivem a snímacím čipem.

Tyto prvky umožňují, aby se více světla dostalo na snímací čip a také změní úhel svazku světla, což má za následek zvýšení úhlu zorného pole objektivu. Výsledkem je, že objektiv vypadá, jako by měl menší ohniskovou vzdálenost a také se zvýší světelnost objektivu.

Jak pak probíhá výpočet? Uveďme si příklad na objektivu Canon 50mm f/1,4, fotoaparátu Panasonic GH5 (crop 2x) a adaptéru MFT T speed booster XL (0,64x).

Ohnisková vzdálenost crop factor fotoaparátu 2x * 0,64 = 1,28x 50mm * 1,28 crop = 64mm Světelnost F/1,4 * 0,64 = 0,896 Ve výsledku tedy budete mít objektiv s ohniskovou vzdáleností 64mm se světelností f0,9 a nebudete mít problém dosáhnout tzv. „full frame looku“. Speed booster adaptéry od Metabones stojí kolem devatenácti tisíc korun, ale pokud nepotřebujete kontakty pro přenos clony a optické stabilizace (například pokud používáte cine nebo vintage objektivy), můžete zvolit jakoukoliv alternativu, která vás vyjde jen na pár tisíc. Počítejte ale s horší kresbou.