Výběr monitoru

Stříhat se dá na čemkoliv, ale jakmile začnete řešit barevnou úpravu videí, zjistíte, že šunky z obchodu za pár tisíc už na to nestačí. Na jednu stranu chápu argument „o většině diváků“, kteří výsledné video zhlédnou na lowend zařízeních a tak přece není potřeba video upravovat na drahém monitoru. „Však klienti ani nevidí do vašeho zázemí, tak proč utrácet.“ Na druhou stranu je fajn pracovat s věrným displejem u kterého máte jistotu, že vás nebude mást a výsledná práce bude v pořádku.

S přibývajícím věkem, stresem a většími zakázkami (nemusí spolu nutně souviset) cítím, že určité životní jistoty je fajn mít a mezi ně patří i sto procentní kontrola nad výstupem. Není dobré odevzdávat video například na velkoformátové led obrazovky a pak si říkat, že to je tak nějak tmavší a chladnější, než to bylo původně na monitoru. A i kdyby bylo, s tím kvalitním budete mít jistotu, že chyba není na vaší straně.

Ale konec nudného moralizování. Pojďme k věci.

TN vs VA vs IPS panely

Prvním parametrem, který vám odfiltruje velkou část nechtěných monitorů je typ panelu.

Monitory s TN (Twisted Nematic) panely patří mezi nejdostupnější na trhu. Jde o nejstarší LCD technologii (rok 1971) a jedinou její výhodou oproti ostatním je nízká cena a krátká doba odezvy (vhodné pro hráče). Pro náhled videa se nehodí kvůli mizerným pozorovacím úhlům, nízkému kontrastu a nepřesnému zobrazení barev.

VA (Vertical Alignment) panely patří do střední třídy a oproti TN a IPS nabízí větší kontrast. Na druhou stranu nejsou pro video stále vhodné, protože nedosahují kvalit IPS panelů. To platí i pro VA QLED od Samsungu.

IPS (In Plane Switching) panely jsou pro postprodukci obrazu v kategorii do padesáti tisíc korun nejvhodnější. Nabízí dobré pozorovací úhly a přesné zobrazení barev. IPS ale nutně neznamená kvalitní monitor. Pokud si koupíte displej za pár tisíc korun, furt to bude „šunka“. IPS monitory trpí na IPS glow a backlight bleed (nerovnoměrné podsvícení displeje, viditelné zejména v rozích monitoru).

Ostatní

Za zmínku stojí i další typy panelů a to zejména OLED a Nano IPS.

OLED panely nejsou tak mladá technologie, jak by se mohlo zdát. V roce 2004 je produkoval už Samsung. Displeje nabízí oproti IPS vyšší kontrast. Černá je tak skutečně černá. Jsou odolné, mají větší jas, pozorovací úhly a mají nízkou hmotnost. Z toho důvodu je není problém umístit do rolovacích displejů, tkaniny a oblečení. V minulosti trpěly na několik neduhů jako nízká životnost, nízký jas atd. ale v současnosti je jedinou nevýhodou vypalování statického obrazu. OLED televize klesli s cenou na třicet tisíc korun a jsou skvělé pro grading i náhled. Při nákupu si ale zjistěte, zdali je možné vypnout ABL (auto brightness limiting) přes servisní nebo pokročilé menu.

Nano IPS znamená, že se v podsvícení nachází nano částice pohlcující nevítané frekvence ve spektru světla z LED. Nerozumíte tomu? Nevadí, zajímá nás hlavně praktické využití. Displeje s NANO IPS podporují HDR a nový barevný prostor Rec.2020.

sRGB vs Rec.709 vs Adobe RGB vs DCI P3

Barevný prostor sRGB slouží pro distribuci na web. Rec.709 se od sRGB liší pouze gammou a je určen pro TV distribuci (HDTV). Adobe RGB se týká fotografií a video tvůrce nezajímá. DCI P3 slouží pro kino distribuci.

Plné pokrytí (100%) barevného prostoru ještě neznamená, že zobrazení barev bude v pořádku. To zjistíte až podle hodnoty Delta E pro barevnou odchylku, kterou sice výrobce málokdy uvádí, ale zjistíte ji v testech a recenzích. Například na Rtings.com. Čím je číslo nižší, tím lépe. Krom těchto barevných prostorů se můžete setkat ještě s Rec.2020, který je určen pro TV s HDR.

I když může být monitor zkalibrován v továrně s Delta E < 2, po vlastní kalibraci může dosáhnout lepších výsledků.

Delta E

Hodnota zajišťuje, že se zobrazená barva podobá té vnímané lidským okem.

dE < 1 – bez pozorovatelných rozdílů

dE < 2 – minimální rozdíl, který pozná pouze trénované oko

dE < 3 – pozorovatelný rozdíl, jasný na první pohled trénovanému oku

Workflow

Každému „otrokovi“, který si dvanáct hodin denně láme záda u počítače, vyhovuje jiné pracovní prostředí. To co ale mají všichni společného je velká pracovní plocha.

Není totiž nic horšího, než se hrbit na židli a snažit se něco vidět na malém monitoru v malém okénku. Krom nízkého komfortu můžete i přehlédnout chyby v obraze.

Ultrawide vs 2x 16:9

Ultrawide monitory 21:9 rostou na popularitě, ale rád bych upozornil na několik jejich neduhů. Nejvyšší rozlišení, které zatím nabízí, je pouze 3440 x 1440 pro 34″, 3840 x 1600 pro 38″ a 5120 x 1440 pro 49″.  To u 34″ monitoru dělá 109.68 PPI (počet pixelů na palec) a neliší se moc od dvou 24″ Full HD monitorů, které navíc pořídíte levněji. Oproti 16:9 monitorům ve stejné cenové kategorii nejsou tak uniformní a pokrývají pouze barevný prostor sRGB. Hlavní nevýhodou je pak právě poměr stran. Na 21:9 monitoru vypadá dobře pouze cinemascope. U videa s poměrem stran 16:9 budete mít na bocích letterboxy (tzv. pillarbox).

 

Z ankety vyplývá, že nejvíce lidí preferuje práci na dvou monitorech s poměrem stran 16:9. Mezi ně patřím i já. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, že bych si pořídil jeden ultrawide monitor, který by byl i méně náročnější (ať už co se týče energie, prostoru nebo výsledného rozlišení), ale nakonec jsem rád, že jsem zůstal u své původní workflow. Rozhraní programu mám zobrazeno na 14″ XDR displeji Macbook Pro a náhled výsledného videa vidím na 32″ monitoru Asus ProArt PA329C.

Full HD vs 4K

Monitor si kupujte podle rozlišení, které zpracováváte. Ideálně 1:1. Video ve Full HD vypadá na 4K monitoru „hůře“ kvůli zvětšení a naopak u 4K videa na Full HD monitoru neuvidíte skutečné detaily v obraze. Pro UHD a 4K DCI rozlišení volte úhlopříčku větší než 27″.

SDR vs HDR

Pokud nechcete do zobrazovacího zařízení investovat přes osmdesát tisíc korun, nemá smysl zabývat se HDR. U spousty monitorů se sice marketingový tým HDR ohání, ale standard HDR nesplňují (jas, kontrast…). Podmínky pro splnění tohoto standardu najdete například na stránkách Netflixu. Výhodou SDR je, že cena monitorů klesá. Při výběru se hlavně zaměřte na barevné podání s tím, že čím větší velikost a rozlišení, tím cena razantně roste.

Monitory, které doporučuji

Nejjednodušší by pro mě bylo doporučit monitory značek EIZO a Flanders Scientific. Sám ale používám monitor PA329C od Asus a doporučil bych vám pro práci jakýkoliv z řady ProArt. Veskrze jsou kvalitně zpracované, přes USB-C komunikují s Macbooky (nabíjení + obraz),  kalibrované jsou z výroby (po vlastní kalibraci vychází Delta E u mého pod 0,5) a pokrývají slušně řadu barevných prostorů, které jako video tvůrci oceníte a potřebujete. Mimo jiné k nim dostanete i pěti letou záruku, což po mé předchozí zkušenosti s „umrtveným“ monitorem od LG těsně po záruce oceňuji.

Podsvícení monitoru

Postprodukce videí není záležitostí, která by šla zfouknout za pár minut, ale může trvat i několik měsíců. Z toho důvodu by mělo být naším cílem upravit si pracovní prostředí tak, aby nám vyhovovalo funkčně i esteticky. Bez znalostí ale estetičnost bohužel někdy potlačuje funkčnost.

Bylo nebylo…

Jedna parta coloristů si řekla, že si zpříjemní pracovní prostředí a rozhodli se pro obložení stěn dřevem. Prostor nasvítili lampami s klasickou žárovkou. Po odevzdání díla bohužel zjistili, že film nabarvili příliš do tepla. Jak je to možné? Když naši optickou soustavu (oko jako přijímač a mozek jako zpracovatel signálu) vystavíme prostředí, které nebude neutrální a budeme zde provádět postprodukci, povědomě budeme konkrétní barvy z prostředí přidávat i do videa. Máte zeď nabarvenou na žluto? Výsledné video bude nepřirozeně žluté.

V takovém případě pak těžko budete barvit video jen podle oka a z toho důvodu vznikl standard.

Standard SMPTE

1. Podsvícení by mělo mít barevnou teplotu 6500K (hodnota bílé barvy u monitoru).
2. Světlo by mělo mít minimální hodnotu CRI 90. Hodnota CRI se udává od 0 do 100. Čím je hodnota CRI nižší, tím více jsou barvy vybledlé a méně přirozené. Nízká hodnota CRI může způsobit bolest hlavy a urychlit únavu očí.
3. Podsvícení by mělo být za monitorem, aby neovlivňovalo obraz na monitoru (odlesky atp.).
4. Zdroj světla by neměl být viditelný pro uživatele monitoru. Z toho důvodu se třeba lepí i na záda monitoru.
5. Jas podsvícení by měl být na 10% (nebo méně) nastaveného jasu (zobrazení bílé) na monitoru.
6. Prostředí okolo monitoru by mělo být barevně neutrální, takže bílá nebo šedá stěna.

Proč dodržovat standard?

Při dodržování standardu vás budou méně bolet oči, obraz na monitoru bude kontrastnější a vyhnete se chybám, které by způsobilo zkreslené vnímání barev. Doporučuji si vyhledat články na téma „lightning bias“.