32 bitový záznam zvuku – nutnost pro sólo filmaře?

V rámci stavění rigu pro Panasonic S1H jsem byl nucen udělat ústupek co se týče zvuku, protože jsem neměl kam umístit XLR1 adaptér od Panasonic se dvěma XLR vstupy. Na rozdíl od Sony k němu totiž nedávají prodlužku do sáněk blesku.

Zároveň mi ale bylo jasné, že si nemohu vystačit pouze s jedním konektorem ve formě 3,5mm stereo jacku na boku fotoaparátu. Nemám rád možnosti buď a nebo. Při natáčení bych si musel vybrat, jestli chci využívat pušku nebo bezdrátový systém s klopovým mikrofonem. Ideální by bylo kombinovat oba zvuky dohromady a využít tak silné stránky obou mikrofonů. V případě natáčení dvou a více osob pohybujících se nezávisle na sobě bych musel sáhnout po jednom z levnějších bezdrátových systémů Rode Wireless Go II, Saramonic Blink 500 Pro nebo Comica BoomX-D D2, které ale trpí na neduhy (pásmo 2,4GHz, konektor bez zámku pro industry standard mikrofony, plastové provedení…) a nejsou tak vhodné pro profesionální práci.

Začal jsem tedy řešit co s tím a pustil se do zkoumání workflow sólo filmařů z celého světa. Všiml jsem si, že nejčastěji používají rekordéry MixPre II od Sound Devices, které umisťují buď do zadní části rigu k V-mount baterce jako závaží nebo přímo pod kameru. Výhodou těchto rekordérů jsou nejlepší předzesilovače na trhu, perfektní zpracování, které vydrží i práci v náročných podmínkách a zejména 32 bitový záznam zvuku.

V čem je jeho kouzlo? Díky němu už nemusíte nastavovat hlasitost zvuku jako u 24 bitového a nižšího záznamu. Ať už tedy respondent řve a zvuk je přebuzený nebo mluví příliš potichu a není v něm nic slyšet, vše se dá jednoduše opravit úpravou úrovně hlasitosti v postprodukci. A ano, umí to už i standardní mainstreamové programy pro práci s videem jako Adobe Premiere, Final Cut Pro nebo Davinci Resolve.

Z mého pohledu je to skvělá funkce, protože často jsem se dostával do situace, kdy mi při delším interview osoba začala mluvit hlasitěji, pak tišeji, občas se do toho ozval nějaký zvuk související s natáčením jako nastartování motorky a zbytečně jsem odkláněl pozornost ke zvuku, místo toho, abych se čistě soustředil na samotný obsah.

Výběr rekordéru byl poměrně rychlý. Na trhu umí 32 bitový záznam pouze Zoom F2, Zoom F6 a Sound Devices MixPre II. Zoom F2 se připojuje k bezdrátovému systému případně funguje i samostatně s klopovým mikrofonem. Faktem ale je, že má pouze jeden vstup. Zoom F6 je cenově velmi přijatelný a nakonec jsem ho i objednal, protože má i větší výdrž baterie, než základní MixPre a je i menší.

Před objednáním jsem si ještě pro jistotu vyzkoušel v Davinci Resolve funkčnost synchronizace zvuku ve velkém projektu čítajícího přes sto záběrů a desítky zvukových nahrávek. Vše jsem označil, zvolil synchronizaci na základě Waveform a do dvou minut měl správně přirazené zvuky k záběrům včetně duálního záznamu. Duální záznam funguje tak, že si nastavíte úroveň hlasitosti hlavní stopy a druhá se nahraje tišší, většinou ve zvolitelných úrovních -6dB a – 12dB. Nevýhodou je, že máte jednu nahrávku navíc, se kterou musíte pracovat a dále to neřeší problém výrazných přebuzených zvuků, případně velmi tiché nahrávky.

K Zoom F6 jsem si přikoupil ještě quick release , protože bych nerad u S1H sundával stativovou desku, jelikož je uchycena na dva šrouby a pro práci s gimbalem nebo stativem je nutná. Bohužel jsem zjistil, že výsledek je příliš vysoký jako kdybych stavěl mrakodrap a pro používaní nepohodlný, maximálně do studia.

V rámci zmaru jsem si říkal, že přinejhorším uchytím Zoom F6 k pásku kalhot, na to je rekordér uzpůsoben, ale nakonec jsem objednal magic arm od Smallrigu a Zoom F2 si vyvedu jako protiváhu buď z top handle nebo klece na levou stranu vůči Rode Videomic NTG. Zoom F6 sice váží o 400g více, ale zase se na pravé straně nachází baterie, SD karta a Smallrig rozšíření pro sáňky, takže to nebude úplně mimo těžiště. Důležité pro mě je, abych nezasahoval do funkčnosti rigu, protože se mi s ním pracuje skvěle a jsem schopen ho velmi rychle rozebrat případně uzpůsobit danému natáčení:

1. Fotoaparát jen s klecí a mikrofonem.
2. Fotoaparát s klecí, top handle, mikrofonem, monitorem a držákem monitoru.
3. Fotoaparát s klecí v gimbalu s bezdrátovým ostřením, monitorem, mikrofonem a držákem monitoru.

Line out vs Timecode

Pokud stejně jako já chcete používat rekordér s jen jednou kamerou, vystačíte si s line out, který si připojíte do jacku fotoaparátu. Jednoduše řečeno si pošlete do fotoaparátu zvuk, který “slyší” rekordér, jen v horší kvalitě. Synchronizace v postprodukci tak bude velmi jednoduchá, rychlá a přesná.

Zoom F6 krom toho ale umí generovat a přijímat i Timecode, který se řadí mezi industry standard nástroje pro synchronizaci zvuku rekordéru s více kamerami. Možností je velké množství, předem si ale zjistěte, jak s Timecode umí pracovat váš fotoaparát nebo kamera. Má Panasonic S1H ho umí přijmout například přes konektor umožňující dálkové odpálení blesku. Panasonic k fotoaparátu dává i kabel na jehož druhém konci je BNC. Synchronizace zvuku by probíhala v postprodukci podobně jako s Waveform s tím rozdílem, že bych mohl i tak využít u S1H konektor pro připojení zvuku a měl tedy i vstup navíc.

Většina fotoaparátů ale nativně timecode přijímat neumí, takže se to řeší nákupem bluetooth zařízení Tentacle Sync. To vám pak vygeneruje a drží stejný časový kód jak pro rekordér, tak i pro fotoaparáty, které ho přijímají skrze 3,5mm jack.