Rig pro kameru – kdy má a kdy nedává smysl

Cinema kamery mají tvar kostky, která se může zdát na první pohled nepraktická. Proč si někdo kupuje kameru, která stojí půl milionu a nemá ani evf ani monitor? Skrytá síla se jeví v modulárnosti. Z kostky si můžete postavit malou lehkou kameru na výlety a stejně tak velkou studiovou bestii, která ohromí každého klienta. Kolikrát jsem sám slyšel:

Vy nás budete točit s tímhle? Wow.


U fotoaparátů jsem vždy preferoval holý přístup. Dobře se drží, jsou lehké a nenápadné.

Proč si zbytečně ztěžovat práci, která může být lehká?

Důvod jsem naznačil už na začátku. Když si natáčíte videa pro zábavu nebo pro malé klienty, nemusíte nic řešit. Jakmile se ale dostanete k větším zakázkám, už můžete narazit na problém, protože malý fotoaparát nebo kamera nebudou budit důvěru. Pravidlo, že i malý Kašpárek zahraje  velké divadlo zde neplatí. A když už tu “velkou kameru máte”, můžete se minimálně dobře zapsat už ze začátku. Co když toho má klient v plánu více?

Faktem je, že si vás klient zapamatuje více jako osobu s velkou kamerou, než s malým fotoaparátem. Fotoaparát si může koupit kdokoliv a i mobilní telefony už točí docela na úrovni. Velká kamera je ale pro spoustu lidí stále nedosažitelná. Připomíná mi to drony. Když jednoho vytáhnete, vždy se najde někdo, kdo vás bude s fascinujícím pohledem pozorovat. Dalším argumentem je, že kdo je ve svém řemesle dobrý, vydělává peníze a z těch si může koupit i odpovídající “dláto”.

V souhrnu tedy může větší velikost kamery přinést spoustu výhod co se týče marketingu. Problém laiků ale je, že nevědí, z čeho se správný rig skládá. Například si koupíte side handle (boční madlo) a zjistíte, že ho nemáte kam dát. Když ho umístíte na pravou stranu fotoaparátu, přijdete tím o ovládací prvky. Na levé straně zase nebudete moct manuálně ostřit, tedy aspoň ne bez bezdrátového follow focusu. Follow focus si koupíte, ale zjistíte, že na něj nemáte vhodné objektivy. Pak se vám zalíbí mattebox (kompendium), ale nedáte do něj cirkulární filtry a čtvercové jsou drahé. A když už vše máte zjistíte, že vám nesedí těžiště a rig vám láme ruku. Navíc objednáváte neustále nové příslušenství a postupně se dostáváte k desítkám tisícům, které postupně letí oknem a to bolí.

V jednoduchosti je síla

Rig smysl dává i pro malé fotoaparáty a to nejen co se týče vzhledu, ale i možností, které vám může nabídnout. Nijak bych to ale s jeho stavbou nepřeháněl. Stačí monitor s hlavou, top handle, mikrofon a mattebox.

Externí monitor vám nabídne lepší náhled, než zabudovaný displej nebo hledáček fotoaparátu. Díky velikosti budete lépe vnímat obraz tzn. bude se vám lépe režírovat, komponovat i ostřit. Top handle vám zase umožní držet kameru v mnoha úhlech, které budou pro tělo přirozenější, než držení u hlavy. Natáčení tak bude méně únavné, záběry ale budou stabilnější. Mattebox vám ochrání objektiv, nabídne sloty pro filtry a zároveň ho můžete použít i jako sluneční clonu díky klapkám.

Co se týče zvuku, když se objektivně podívám na mé zkušenosti, už bych si znovu nekupoval XLR adaptér do sáněk, jelikož si vynucuje polohu ve středu fotoaparátu, kde se nachází i těžiště a kvůli tomu na něj už neumístíte nic jiného. Sony sice u K3M nabízí prodlužku, ale otázkou je, proč vůbec na fotoaparát dávat XLR adaptér za čtrnáct tisíc, když si za stejnou cenu můžete koupit mikrofon s rekordérem a tágem (boompole) nebo jen jeden velmi kvalitní rekordér jako například Zoom F6. Na cinema kameře také nenajdete kvalitní zvukové rozhraní. Výjimkou jsou pouze kamery, které kombinují cinema s eng designem jako například Canon C70, Sony FX6 apod.

I když vím, že s XLR adaptérem mám více jak jeden vstup a nemusím pak řešit synchronizaci zvuku v postprodukci, jack konektor je za mě plně dostačující.

Já zvuk řeším jednoduše. Když natáčím ambient/ruchy používám Rode Videomic NTG, který mám umístěný v sáňkách fotoaparátu. Jeho výhodou je, že umožňuje měnit hlasitost přímo na sobě a zároveň posílá do stereo jacku i záložní stopu s nižší hlasitostí a mám tak vždy jistotu, že nahraji kvalitní zvuk. V případě, kdy natáčím pohybující se osobu, která na kameru mluví, používám bezdrátový systém Sennheiser AVX s klopovým mikrofonem Sennheiser MKE2, který schovávám pod oblečení. A pokud natáčíme statické interview, využívám Sennheiser MKE600 na tágu/stativu. Vše funguje s 3,5mm jack konektorem skvěle. Problém by nastal v případě, kdybych chtěl nabírat rozhovor dvou pohybujících se osob (statické bych opět vzal sám na MKE600). Pro tyto situace můžu využít Saramonic Blink 500 Pro nebo si zaučit zvukaře a přikoupit mu rekordér, aby se mohl pohybovat nezávisle na kameře.

Hlavní je, že rekordér vždy nabídne neporovnatelnou kvalitu zvuku s možnostmi, které žádná kamera nenabízí.

  1. Kvalitní předzesilovače, které utáhnou i velmi tiché mikrofony.
  2. 32 bit float záznam u kterého nemusíte řešit nastavení hlasitosti zvuku.
  3. Velké množství XLR konektorů (Zoom F6 až 8).
  4. Možnost umístění rekordéru nezávisle na kameře.

Další věcí je, že XLR adaptéry nejsou utěsněné, tudíž bych ho při dešti musel vždy sundat.

Když to shrnu, stavbou rigu jsem vylepšil nejen vzhled, ale i používání. Zároveň jsem neutratil moc peněz, protože značka Smallrig patří mezi ty dostupnější. Při pořizování rigu se určitě vyhněte hotovým řešením z Číny jako Filmcity, které vás nalákají na nízkou cenu, ale jejich kvalita zpracování je příšerná.

Shoulder rig

Rig na rameno mi nedává u malých fotoaparátů a kamer smysl, protože jsou sami o sobě lehké a i s jednoduchým rigem, který jsem popsal výše s nimi můžete pracovat celý den za běhu. Rig na rameno je určen pro těžké kamery, protože ramena i záda toho snesou hodně co se týče dlouhodobé zátěže. Další věcí je, že čím je to řešení těžší, o to bude stabilnější i výsledek (vysoká váha odstraňuje mikro chvění a otřesy).

O tomto diskutuje “Rig pro kameru – kdy má a kdy nedává smysl

Přidávání komentářů uzavřeno.